Karel Teige jako teoretik architektury

Olomouc: Palacký University, 1995. — Acta Universitatis Palackianae Olomucensis Philosophia: Aesthetica 16, Historia artium II, s. 145-156.На чешском языке.Tak jako jiní členové české avantgardy, patřil i Karel Teige1 (1900–1951) k mnohostranným osobnostem, zasahujícím do několika oblastí teoretické i praktické activity najednou. Tak jako Bedřich Feuerstein, Jindřich Štyrský, Emil František Burian nebo Vít Obrtel, patřil i on k «umělcům života», odmítajícím ohraničit svůj svět na úzký profesní výsek, snil o «umění pro všechny smysly», k němuž se nelze dopracovat jen jediným žánrem nebo jedinou technikou, a zavrhoval Umění s velkým U a Teorii s velkým T, jejichž tvorba byla do Teigovy doby vyhrazena jen vyškoleným specialistům. Teige byl dobrým malířem a grafikem, autorem skvělých obrazových básní a koláží, vynikajícím typografem. Jako teoretika ho zajímaly všechny dobové moderní umělecké žánry včetně slovesných. Snad nejvíce tu však vynikl jako teoretik architektury.Vom heutigen Sehpunkt aus erscheint Karel Teige (1900–1951) als die wichtigste Gestalt der tschechischen Avantgarde der Zeit zwischen zwei Weltkriegen. Er hat sich einen glänzenden Weltruf errungen vor allem dank seiner temperamentvollen Polemik mit Le Corbusier der Jahre 1929–1931. Teige war guter Maler und Grafiker, Autor interessanter Collagen und hervorragender grafischer Gestaltungen von Büchern und Zeitschriften. Vor allem widmete er sich jedoch der Theorie moderner Kunst, die er als permamente Programmbildung der tschechischen Linksavantgarde verstand.